Nejprve malá rekapitulace vývoje populace zdejšího židovského obyvatelstva, která je svým způsobem velmi zajímavá. Židé neměli v Liberci dlouhá léta právo trvalého pobytu, přesto zde začali v průběhu průmyslové revoluce podnikat. Restrikce byly zrušeny až roku 1848. První modlitebnu si Židé otevřeli v předvečer Nového židovského roku 1861. Oficiální podnět pro stavbu synagogy padl již roku 1875, ale stavba novorenezanční synagogy byla dokončena na samém konci 19. století, roku 1899, tedy po radnici a divadle. V roce 1930 bylo v Liberci registrováno necelých čtrnáct set Židů. Po válce jich bylo sice evidováno 1211, ale z nich bylo jen 37 starousedlíků. (Podrobně je historie rozpracovaná na www.kehila-liberec.cz.)
Dobová fotografie z fondu Státního okresního archivu v Liberci ukazuje synagogu v plamenech a víceméně potvrzuje na shromáždění čtené svědectví třiaosmdesátiletého Klause Brücknera o tom, že synagoga byla zapálena ve dne, nikoliv v noci, jak uvádějí některé historické prameny. (Reprofoto: SOKA Liberec)
Reprofoto z výstavy uvnitř synagogy dává představu o velkoryse pojatém interiéru stavby. Paradoxní je, že skoro třetinu peněz vybraných na stavbu věnovali příslušníci jiných náboženství a přispělo i město (zdroj: publikace badatelů V. Koubka a P. Brestovanského K historii první liberecké synagogy). Slavnostní otevření bylo záležitostí nejen židovskou, ale v pravdě ekumenickou. Tušil někdo, se bude odehrávat za necelá čtyři desetiletí? I to je vážné memento pro dnešek.
Nová synagoga, Židovskou obcí Liberec označovaná spíše jako modlitebna, byla postavena jako intergrální součást Stavby smíření, jinak Krajské vědecké knihovny, podle návrhu architekta Radima Kousala. Na financování se kromě Česka a EU podílelo i Německo a Česko-německý fond budoucnosti.
Neveřejné shromáždění se konalo za zvýšené přítomnosti bezpečnostních složek. Vzhledem k tomu, že na akci byly přítomné nejen špičky České židovské obce, ale i členové vedení města, kraje, senátu a diplomatických sborů včetně velvyslance Izraele, jsme čekali, že opatření budou ještě přísnější.
Pánové si bez ohledu na vyznání a politickou příslušnost museli nasadit jarmulku. Jarmulku vyfasoval i senátor Michael Canov.
Je pravda, že vidět naše politiky s touto nezvyklou pokrývkou hlavy, vyvolávalo úsměvy navzdory tomu, že šlo o připomínku počátku jedné z nejtragičtějších kapitol moderních dějin.
Karol Sidon, vrchní zemský rabín, přišel v klobouku. Vedle něj má modrou jarmulku Michal Hron, předseda Židovské obce Liberec.
Na své vystoupení čeká i Severáček.
Daniel Meron, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec státu Izrael v České republice, s manželkou. V Liberci není poprvé, rozhovor s ním jsme vám přinesli například, když se v rámci Technického muzea otevírala expozice Liberec a křídla pro Izrael. Dalším zvláště důležitým hostem měl být Klaus Brückner, dnes jediný dohledaný žijící svědek vypálení staré synagogy. Ze zdravotních důvodů bohužel nemohl přijet, a tak jeho vzpomínku, čeho byl v listopadu 1938 svědkem jako tříletý chlapec, přednesl místopředseda Židovské obce Liberec Pavel Jelínek, nejstarší žijící člen liberecké židovské komunity.
Rozhovor s Michalem Hronem a s Karolem Sidonem, proložený ukázkami z vystoupení Severáčku, zachycuje naše video.
Nezobrazuje-li se vám video přímo zde, použijte https://youtu.be/5vewCIL5RkM
Michal Hron se ve svém projevu vrátil do dětství a připomněl vyprávění tety, která prošla Terezínem. Na tomto místě musím zmínit jednu pozoruhodnou věc. V ono páteční odpoledne padlo mnoho proslovů, kromě aktérů vyjmenovaných u fotek níže hovořil vrchní zemský rabín Karol Sidon, hejtman Martin Půta a senátor Michael Canov. Ani dva projevy si nebyly podobné, ale všechny obsahovaly jeden společný apel: "Bylo by zlé si myslet, že tato strašná historie se již nikdy nemůže opakovat."
Hovoří Daniel Meron.
Petr Papoušek, předseda Federace židovských obcí v ČR.
Budoucí liberecký rabín David Maxa. Bude mužem na svém místě, svůj projev přednesl nejen česky, ale jako jediný i anglicky. Perfektně a bez tlumočníka.
David Maxa je i výborným zpěvákem, jak dokazuje videoukázka.
Nespustí-li se vám video zde, použijte odkaz https://youtu.be/VUuagodAlD0
Setkání zakončil Severáček zpěvem z nejvyššího patra ochozu.
Severáček nastupuje na děkovačku.
Závěrem malé postesknutí. Je škoda, že dostat se do liberecké synagogy je docela problém, v současné době bývá pro veřejnost otevřena jen u příležitosti různých speciálních akcí, jako jsou například Dny evropského dědictví. Proč, to vysvětluje správce Miloslav Vaněk: "Zájem je velký, ale nejsou lidi, kteří by provázeli. Věřící, kteří sem docházejí na bohoslužby, jsou v pokročilém věku, poslední průvodce zemřel. Možnost prohlídek omezuje i statut zvláštní ochrany, kterou mají z důvodu hrozby teroristických útoků všechny synagogy ve světě."
Pravda, zavřenými dveřmi dnes potenciálního návštěvníka odradrazují i mnohé svatyně jiných náboženství, ale v tomto případě to je zvlášť velká škoda, protože ochoz liberecké synagogy je zároveň výstavní síní. Kromě expozice výtvarné zde naleznete informace o historii poválečné výuky izraelských vojenských leteckých specialistů v Liberci (tomu je naštěstí věnováno i oddělení Technického muzea) a hlavně dějiny synagogy. Během vzpomínkového večera hned několik řečníků apelovalo na to, že zvěrstva holocaustu je nutno stále připomínat. Je paradoxní, že zrovna zde je pravda pod zámkem.
