reklama

Liberecká ZOO získala pět nových zvířat, v klecích ale nebudou

19. 8. 2018
Inventář ZOO se od pátku rozrostl, bráno podle velikosti: o velrybu, mamuta, hrošíka, vzácnou šnečí princeznu z Panenských Břežan a o chameleona, který se možná teprve vybarví. Všechny nové exponáty pro ZOO "ulovilo" tradiční sochařské sympozium Etnoart.
Slavnostní vernisáží a rautem zakončený již čtrnáctý Etnoart se prvních deset ročníků konal pod názvem Etnořez a materiálem bylo dřevo. Za tu dobu byla ZOO obohacena o víc jak šedesát děl, jenomže do letoška se z nich zachovaly necelé dvě třetiny. Proto bylo dohodnuto, že se bude pokračovat v kameni. Zdeněk Santner ze spolku Artefaktum, který akci společně se Zoologickou zahradou Liberec pořádá, upřesňuje: "Kameny jsou z pískovny u Rynoltic a materiál je pokaždé trochu jiný. Co se výběru kamenů týče, platí: kdo dřív přijde, ten dřív bere. My se tu scházíme již den před zahájením, aby všichni měli možnost si prohlédnout kameny a rozdělit si je podle svých nápadů. Téma letos bylo, jako poslední dva roky, volné s tím, že díla jsou určená pro odpočinkové zóny zoologické zahrady. Dva umělci měli navíc zadání doplněné o to, že půjde o dětské koutky (hrošík a mamut)."
Umělci se na sympoziu moc nestřídají. Zdeněk Santner mi vysvětluje, že to není tím, že by bylo málo zájemců, ale že jde o záměr: "Jsme tu čtrnáctým rokem a za tu dobu s panem ředitelem vymýšlíme témata, která by zapadla do kontextu ZOO, takže umělce v určitém ohledu usměrňujeme. Jenomže každý umělec chce tvořit podle sebe, má svůj nápad, takže se to někomu nemusí líbit, ne každý je k tomu svolný. Nám se podařilo dát dohromady partu lidí, kteří chápou, že dílu je zapotřebí dát nejen vlastní myšlenku, ale že by to koncepčně mělo někam zapadnout. Letos nám jeden člen týmu vypadl, takže tu je Michal Jára, nový člen kolektivu. Když jsme sympozia začali pořádat, měli jsme obavy, jestli to zde vůbec půjde a jestli bude zájem. Dnes je situace taková, že umělci se sem těší, jezdí sem i s rodinama, a protože ten tým má za ta léta přes dvacet lidí, máme každoročně problém s tím, že někteří jsou zklamaní, když na ně nezbyde místo."

Je pátek dopoledne, sochy jsou téměř hotové a sochaři již přemýšlejí, co bude dál. Příští rok totiž ZOO oslaví stoleté jubileum. Zdeněk Santner shrnuje výsledek: "Tak jsme se domluvili, že uděláme kolektivní dílo, což je unikum, dohodnout se s pěti nebo šesti umělci na společném díle. Každý dostane svůj kámen, ale ty kameny se pak dají dohromady a vytvoří jeden celek. Bude tam zakomponována i ta stovka."
Foto Mad

Podívejme se, co letos pětice umělců stihla za tři dny vytvořit.
Jan Švadlenka, autor slavné Dešťové víly, která vlastně tradici sympozií založila, a účastník všech čtrnácti ročníků, vytvořil Vzpomínku na mamuty: "Letos jsem si vybral mamuta, protože když se dívám na kámen, tak vždycky sleduju, co v něm už je, co evokuje tvary. Rozhodování jsem měl tentokrát těžší, protože z této strany to je slon, ale z druhé strany na mě z toho kamene koukala hlava antilopy. Nakonec jsem se rozhodl pro slona, a protože mi vycházel velký slon, je z něj mamut. Dělal jsem na tom tři dny a dvě tři hodiny to ještě bude potřebovat. Hlavně zvýraznit srst, protože mamuti měli bohatou srst. Tento kámen je opravdu hodně tvrdý, není to klasický lámaný pískovec, ale spíš slepenec. Takže s tím pracovat je hodně náročný. Nástroje se rychle tupěj, tam vidíte diamantové kotouče, už jich na tom shořelo sedm. Kromě toho jsem používal i patnáctikilový sbíjecí kladivo podobné těm na rozbíjení betonu. Takže pro sochařky to moc není."
Foto Mad

Jako druhému dejme slovo nováčkovi Marianu Járovi, autorovi Hrošíka na obláčku: "Byla to výzva, na veřejným pískovcovým sochání jsem ještě nebyl. Byl jsem trochu naivní. Já si přivezl nářadí na úplně jiný druh pískovce. Ale kolegové mi pomohli. Vzhledem k tomu tvrdému kameni jsem vyrobil hrocha ležícího a to na obláčku. Hrošíka jsem si vybral jednak podle tvaru kamene, ale hlavně proto, že tady je člověk trochu omezenej tím, že spousta zvířat již byla vytvořená. A pak jsem předem věděl, že můj kámen bude v dětském koutku, tak jsem volil zvíře s oblými tvary a bez výčnělků, které by mohly děti utrhnout."
Foto Mad

Foto Mad

Jiří Genzer na tom se spotřebou nástrojů není tak špatně, právě likviduje teprve třetí kotouč: "Já to s tím broušením nepřeháním, já používám klasické kamenické nástroje jako je štokovák, pemrlice, zobáky a dláta. Mé dílo bude v relaxačním koutku u surikat.
Dosud jsem svědomitě dělal chráněný druhy, začínal jsem levhartem mandžuským, pak jsem dělal orlosupa, červenou pandu, bílýho tygra, všechny ty zvířata, na která je liberecká ZOO hrdá. Takže si letos můžu dovolit něco fantazijního, toto se jmenuje Šnečí princezna z Panenských Břežan. Je to téma, které jsem chtěl udělat, ta spirála symbolizuje nový život a princezna má tvář mojí dcery. Trochu navazuje na mýty a ságy, které jsme tu zpracovávali, to je téma, ke kterému se rád vracím."
Foto Mad

Marian Maršálek vytvořil chameleona nazvaného Třeba se vybarvím. Vybral si zvíře, které ještě nedělal a které by bylo jednoduché, protože na práci jsou jen tři dny. Naskýtá se otázka, zda neuvažoval, že by chameleona a případně další sochy koloroval, jak to bylo běžné třeba v baroku: "U chameleona se to nabízí, ale je to další plán, člověk by s tím musel pracovat výtvarně od začátku. Ale on se ten chameleon třeba časem opravdu vybarví přirozenou cestou, příroda udělá své." Proti kolorování soch jsou i jeho kolegové: "Ne, myslíme, že by to působilo, jako ty všechny barevný plastový věci, který nás obklopují.".
Foto Mad

Někteří sochaři přijíždějí na sympozium s rodinami. Marian Maršálek letos vzal alespoň děti: "Je to náročné, ale děti se rozptýlí po ZOO a nějak se zabaví."
Michal Jára

Paní Denisa, žena sochaře Ondřeje Procházky, je s pobytem v Liberci velmi spokojená: "Těšili jsme se sem, protože jsme mysleli, že se trochu zchladíme, a přivítal nás větší hic, než máme u nás (smích). Výletujem, ale máte to tu samý kopec, tak se ukázalo, že Hanáci žádný mazáci, ale vyjeli jsme s kočárkem na Ještěd a byli jsme v Jablonci. Jinak tu obcházíme kavárny, máte boží kavárenskou základnu, třeba tu Bez konceptu nebo Sweet City, což je jedna z nejlepších kaváren v republice vůbec a má vlastní pražírnu." 
Jiří Genzer se rovněž svěřuje s popracovními zážitky: "Já Liberec znám, já tu pracoval již v osmašedesátým (Socha a město, společně s Milanem Váchou sluneční hodiny na sídlišti v Ruprechticích, skulptura před Koloseem). Zašli jsme do horolezecké arény ve Mlýnské a s kamarádem na pivo."
Michal Jára kolegu doplňuje: "Já jsem byl s Jiřím, on tu má s sebou elektrokolo. Já, jelikož jsem z nížiny, tak jsem si přivezl skládačku, což se ukázalo jako dost hloupý nápad (smích), na tom je tady těžké vyjet nahoru a sjezd je ještě horší, protože to má jen torpédo, ale byli jsme na Liebiegově výšině, pak jsme udělali okruh kolem přehrady a dojeli jsme do horolezecké arény."

Michal Jára

Díky Ondřeji Procházkovi a jeho dílu Kde máš konec? se liberecká ZOO stává první ZOO na světě mající mezi exponáty velrybu. Na tomto místě je třeba říci, že pánové mají občas větší problém vymyslet pro sochu název, než ji z kamene vyloupnout. Pan Santner ale přišel na řešení: "Byla tu prímová mateřská školka a paní učitelky nás požádaly, jestli by si děti mohly prohlédnout právě dokončované sochy. Rozběhly se mezi ně a začaly ze sebe spontánně chrlit přiléhavé názvy. A co víc, třeba přišly na to, že tento ocas patří k tamté mořské panně (pozn.: Šnečí princezna). Takže příště nic vymýšlet nebudeme, pozveme si školku."
Foto Mad

Ovšem druhá strana Kde máš konec? nenechává nikoho na pochybách, komu ocas patří. Tím se dostávám k vernisáži samotné.
Foto Mad

Slavnostní předání začalo v 17 hodin, proběhlo v neobyčejně srdečné atmosféře a účast byla hojná, ostatně jako každý rok.
Foto Mad

Z leva do prava stojí sochaři Jan Švadlenka, Marian Maršálek se svými dětmi, Ondřej Procházka, Jiří Genzer, Michal Jára, Zdeněk Santner za Artefaktum a David Nejedlo, ředitel liberecké ZOO. Na otázku, jaké dílo se mu líbí letos nejvíce, ředitel ZOO odpovídá diplomaticky: "Favority se snažím nemít, ale když se na sochu podívám, většinou mě hned napadne, kam by se hodila, ale o tom, kde nakonec skončí, rozhodujeme kolektivně."
Foto Mad

Do přípitku se dav hostů ještě rozrostl.
Foto Mad

Zdeněk Santner, David Nejedlo a Martin Čermák senior zastupující rynoltickou pískovnu. Ta Etnoartu tradičně a nezištně dodává balvany. Pan Čermák je přesvědčený, že balvany z lomu jeho syna možná nevydrží navěky, ale téměř navěky určitě :-)
Foto Mad

Sochaři si většinou připíjeli nealkoholickou variantou sektu, protože je čekala cesta domů. Procházkovy čeká cesta na Moravu.
Foto Mad

Nové přírustky ZOO můžete ještě pár dní obdivovat na zahradě libereckých Lidových sadů. Pak se přesunou do oddechových zón ZOO. Na dotaz, jestli někdy nepadl návrh umístit sochy přímo ke zvířatům, David Nejedlo odpovídá: "Kdysi, když jsme byli ještě hravější, jsme měli přímo v expozici strašidýlka. Ale teď nám přijde, že lepší je, když je umění v návštěvnické části a v expozicích jsou jen zvířata. Nechceme, aby si zájem o zvířata konkuroval s uměním. Když by byly sochy v expozici, pozornost návštěvníků by se unavila. Takto si prohlédnete zvířata a pak vás pobaví sochy. Takže, přemýšleli jsme o tom, ale zatím tou cestou nechceme jít."

Na rozdíl od jiných akcí tohoto typu, kde se náklady pohybují kolem čtvrt milionu korun, Etnoart přijde zhruba na šedesát tisíc korun včetně materiálu. To je unikátní záležitost za kterou stojí dvacetiletá reputace pořádajícího spolku Artefaktum. Pěkná tečka na závěr, co říkáte?

Text a foto Mad
raspenava
20. 11. 2018 18:01 Silnice z Raspenavy do Lázní Libverda zůstane přes zimu pro dopravu uzavřena. Opravy ostatních silnic v Libereckém kraji budou do zimy hotové.
soud
20. 11. 2018 12:21 V Liberci pokračoval soud s mužem, který podle obžaloby vědomě pronajímal gangu prostory k pěstování drog. Dva spoluobžalovaní to u soudu nepotvrdili.
busy
20. 11. 2018 12:21 Autobusy FlixBus budou na svých cestách z Prahy přes Liberec do Polska stavět také v Jizerských horách a Krkonoších. Dopravce přidal čtyři nové spoje.
frydlant
20. 11. 2018 10:04 Frýdlant hledá budoucí podobu pro lokalitu Podzámčí a její smysluplné využití. Radnice by ji ráda napojila na areál zámku a další turistické lokality.
reklama
Kalendář
po
út
st
čt
so
ne
1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30
listopad
2018
reklama
GENUS PLUS TÝDEN (www.genusplus.cz) nebo (www.tydenvlk.cz) – společný zpravodajský a publicistický server. Provozuje GENUS TV a.s., Rumunská 655/9, 460 01 Liberec, IČ: 48291927. Společnost je zapsána v OR vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, odd. B, vložka 439. Kontakt: net@genusplus.cz. U nevyžádaných příspěvků považujeme jejich zaslání za souhlas k případnému bezplatnému zveřejnění včetně dodané obrazové informace (foto, video apod.).