reklama

VĚŽE SEVERU: Příběh zvonů kostela sv. Mikuláše v Mikulášovicích

3. 2. 2016
Ačkoliv je toto již 97. díl VĚŽÍ SEVERU, kostelů jsme zatím navštívili jen deset. Důvod je prostý, u kostelních věží často není počítáno s tím, že se z nich budeme rozhlížet po kraji. Mikulášovický chrám patří mezi výjimky, které mají dokonce funkční ochoz.
VĚŽE SEVERU: Příběh zvonů kostela sv. Mikuláše v Mikulášovicích
Foto Mad, není-li uvedeno jinak

Věnujme nejprve pár řádek historii svatostánku. Svatý Mikuláš dal městu (MAPA) jméno a tomu odpovídá i dlouhá a bohatá historie mikulášovického kostela. Dřevěný kostelíček, který nahradil uhlířskou kapli, stál na kopci nad dnešním chrámem a byl vysvěcený již roku 1346. V polovině 16. století byl vystavěn kostel nový, měl již věžičku, ale neměl ani hodiny, ani zvon. Místo něj se tehdy používala řehtačka. K tomuto období se váže ještě jedna perlička, že je neděle, poznali obyvatelé podle toho, že kostelní sluha oblékl červený kabát, ve kterém si to Nikolausdorfem vykračoval. Na samém konci 17. století a počátkem století 18. prošel tento původní kostel přestavbou. Díky tomu, že jeho některé části byly zakomponovány do dnešního kostela, můžeme na náhrobcích ve starých zdech číst jména tehdejších kněží.
Dnešní velikost dala trojlodní bazilice výstavba, která začala roku 1743. Chrám byl vysvěcen až roku 1751 kvůli problémům s financováním tak velké stavby. Osobností, která výrazně přispěla ke zdárnému dokončení projektu, byl zemský stavitel Hans Jacob Wähner z Prahy, původem mikulášovický rodák. Na stránkách města Mikulášovic je citován tento jeho výrok z návštěvy stavby: "Mikulášované, chcete vybudovat kostel nebo zřídit ovčí salaš?" Vzápětí na stavbu chrámu přispěl částkou 1500 fl. a dal se do práce. Když si jeho dílo prohlédnete, musíte uznat, že výsledek, podle znalců inspirovaný pražským sv. Salvadorem, je monumentální.

50 metrů dlouhý, 20 metrů široký a 18 metrů vysoký chrám by se neztratil ani v metropoli, v Mikulášovicích působí přímo mysteriozně.
Foto Mad


Varhany z roku 1901 svědčí o tehdejším významu chrámu. Mají dva manuály, 36 rejstříků a 2 166 píšťal. Ve své době byly třetí největší v zemích Koruny české.
Foto Mad

Věž získala současnou podobu později
. S ní souvisí i začátek pohnuté historie zvonů. Roku 1842 vypukl požár, kterému padlo za oběť 17 budov. Mimo jiné věž, fara a částečně i kostel. Ve věži to odnesly čtyři zvony a hodiny, na faře skončily v plamenech vzácné knihy, například obecní kronika. Nové zvony odlil zvonař Josef Pietschmann z Chomutova za 3591 fl. již roku 1845, ale léta pak stály na provizorním lešení na hřbitově, který byl tehdy hned vedle kostela. Na úplnou obnovu si věž musela počkat 20 let. Znovu otevřena byla až v roce 1863 a 30. listopadu byly konečně instalovány i zvony. Nechme na chvíli historie a pojďme na věž!

Starý hřbitov, který kdysi kostel obklopoval, dnes připomínají jen náhrobky u zdi a na kostele. Některé z nich jsou opravdu velmi staré.
Foto Mad

Kostelní věž (vpravo) je 60 m vysoká,
má tři patra a nahoru vede 178 schodů.
Foto Mad

Vchod do věže je z boku kostela.
Foto Mad

Upoutají vás silné zdi.
Foto Mad

Cesta vzhůru je zpočátku pohodlná, ale nad hodinami se stává poněkud adrenalinovou.
Foto Mad

Nové věžní hodiny pocházejí z roku 1986
. Zasadil se o ně tehdejší předseda MěNV Josef Hýbl. Město přišly na 170 000 Kčs plus 60 000 Kčs za pozlacení ručiček.
Foto Mad

Ochoz je relativně široký,
ale cesta až sem nahoru je v poslední fázi tak úzká, že si lze těžko představit, jak se zde na Štědrý den 1921 (viz. text) mohly vystřídat davy lidí a jak se sem vešly obloukové lampy, aniž by někoho zranily.
Foto Mad

Historicky cenné foto. Bílý hotýlek s restaurací v pravé části obrazu šel v den našeho fotografování (5.7.2014) k zemi. Prořídlé řady domů dodnes žalují, že zde docházelo k poválečnému domovnímu kanibalismu, kdy neobydlené domy byly rozebírány na opravu a přístavby domů obydlených.
Foto Mad

Mikulášovické kino (uprostřed) padlo až po sametové revoluci.
Teď se zdá, že se budovu podaří zachránit. Město ji za symbolickou tisícikorunu prodalo majiteli sbírky traktorů, který kino zrekonstruuje na muzeum. Střecha již sice obnovena nebude, ale obvodové zdi budou opraveny.
Foto Mad

Naši exkurzi na věž tradičně ukončí obvyklé panorámy.
Foto Mad

Foto Mad

Vraťme se ke zvonům. Asi tušíte, že další smutnou kapitolu napsala 1. světová válka, během které byly zvony zrekvírovány. Překvapivě rychle po jejím konci se ale obyvatelé složili na nové a ty putovaly na věž již na konci roku 1921! 
Jak vypadaly a jak jejich svěcení o Vánocích 1921 proběhlo, víme poměrně přesně, protože se o tom dochoval záznam:



(Zdroj: SOkA Děčín, Archiv města Mikulášovice, Gedenkbuch Nixdorf,  inv. č. 61, rok 1924, str. 119-122, Svěcení zvonů po první světové válce):

Kovová ústa našich kostelních zvonů byla odsouzena k mlčení, děti míru roztavené na hmotu, určené k smutnému účelu. Když se konečně válečná Furie vyzuřila, zůstala v našem městě osiřelá zvonice. Mezi lidmi začala sbírka prostředků na nové vyzvánění. Mnoho k ní přispěli také členové spolku velikonočních jezdců, kteří se k tomu postavili velmi odhodlaně. Odlitím byla pověřena firma Richarda Herolda v Chomutově. Odlil pět zvonů pro Mikulášovice. Děkan Fleck z Lipové je 10. prosince vysvětil za hojné účasti lidu.

Skupinové foto z vysvěcení zvonů pořídil Fotoatelier Hugo Kral.
Foto Atelier Kral

Velký zvon vážil 1770 kg. Na zvonu se nachází reliéf Panny Marie s věnováním: Jako křesťanský dar po utrpení a bídě světové války mikulášovičtí na vzpomínku padlým synům vlasti nechali vytvořit nové zvony za děkana Josefa Habela a starosty Josefa Ferdinanda Wernera v roce 1921.

Pořekadlo na zvonu zní: Tebe Marie vždy zdraví skrze ústa zvonu, Tebe milostiplná křesťané celého světa.

Druhý zvon váží 860 kg a zdobí ho obraz patrona našeho kostela svatého Mikuláše. Jako věnování na něm stojí: Ušlechtilou obětí přispěli mikulášovičtí průmyslníci, sedláci a živnostníci a věnovali potomstvu tento památník.

Jeho pořekadlo zní: Svoláváme do kostela křesťany. Zveme svatební páry. Provázíme z pozemského bytí na věčnost.

Třetí zvon je těžký 500 kg, zasvěcený svatému Josefovi, nese jeho vyobrazení a nápis: Vynikáme skrze velkodušný dar Mathildy Tschakert, Josefa a Marie Würfel a křesťanský ženský spolek pod vedením prezidentky Theresie Endler.

Doslovné znění pořekadla je: Was unter uns die Welt erregt,
                                          Ob´s Lust ist Ode.
                                          Wir hören und verkünden es
                                          Den Menschen weit und breit.

Čtvrtý zvon váží pouhých 220 kg a je zasvěcen svaté Anně. Nápis oznamuje, kdo nechal zvon vytvořit: Bohu na počest, s vytvořením pomohli mikulášovičtí velikonoční jezdci pod vedením předsedy Franze Schäfera.

Ponaučení zní: Žijící volám, mrtvé oplakávám.

Čtvrtý zvon se jako jediný ve věži zachoval do dnešních dnů.
Foto Mad

Pátý zvon byl odlit určen pro Salmov a je přesně tak těžký jako nejmenší mikulášovický zvon. Naleznete na něm nápis: V roce 1921 věnován obyvateli a spolkem velikonočních zpěváků ze Salmova.

Jako pořekadlo bylo vybráno: Půvabný klide, sladká shodo, vládněte přátelsky v naší vesničce.

Ve středu po svěcení byly zvony vytaženy a po celodenní práci zavěšeny do zvonové stolice. O štědrovečerní noci poprvé zazněl první slavnostní křik kovových velikánů. Již od deseti hodin v mrazivém zimním počasí proudili lidé na shromáždění do kostela. Také nepočítaně cizinců z této i druhé strany hranice přilákalo vysoko na zábradlí věže více než pět tisíc zářících obloukových lamp a tisíce rozzářených žárovek, jejichž světlo bylo vidět hodiny.
Okolo jedenácté hodiny zazněl z věže důstojný zpěv, který slavnostně naladil srdce tisícihlavého davu hluboko dole na první vyzvánění. 
A když ještě dozníval poslední akord velkého zvonu mohutným tónem v tichu noci, všichni se rozechvěli. Příjemný tón, který jsme tak dlouho postrádali, byl znovu mezi námi. A že první písní zvonů byl zpěv smrti, který připomněl oběti světového požáru, sice přítomné rozplakalo, přesto i ti co přišli jen ze zvědavosti, odcházeli domů s dobrým pocitem v srdci, že přese vše je v tomto světě Bůh. Slavnostnímu souzvuku všech zvonů naslouchalo celé okolí a přinesl do Mikulášovic vpravdě působivý vánoční večer: Zvony a zní a je mír. 
V den vysvěcení zvonů byl uspořádán slavnostní večer na počest sbírkového výboru, nadmíru hojně navštívený lidmi z celého okolí i panem děkanem Josefem Habelem a strostou Josefem Ferdinandem Wernerem pilnými mecenáši dokončené práce.



Ze čtveřice chrámových zvonů, laděných podle pamětníků do akordu G, se mikulášovičtí těšili jen dvě desetiletí. Válečná mašinerie 2. světové války si opět žádala potravu. V březnu 1940 vyšel říšský zákon o sběru neželezných kovů, na jehož provedení dohlížel osobně H. Göring a v rámci Sudet pak K. Henlein. Zvony a další materiál měly být roztříděny do čtyř kategorií, A, B, C a D. Do kategorie A spadaly všechny zvony vyrobené v poslední době, tudíž z historického hlediska bezcenné, do kategorie D byly naopak zařazeny historicky cenné kusy, které měly být demontáže ušetřeny. Kategorie B a C pak klasifikovaly zvony mezi těmito dvěma póly, přičemž postup likvidace měl být proveden podle abecedy, což znamená, že konce války se dočkaly především zvony C a B. Tato problematika je velmi pěknou formou zpracována například ZDE.

Stahování zvonů roku 1942. Foto z rodinného archivu pro tento článek zapůjčil Mgr. Roman Klinger.
Archiv R. Klingera

Zvony z Mikulášovic skončily roku 1942 na "hřbitově zvonů" v Hamburku, kde jako neželezné předměty kategorie A kupodivu přečkaly válku. Trochu neobvyklý je i ten Hamburg. Zde končily především zvony z Protektorátu, nejprve soustředěné v Praze a pak dopravované po Labi. Zvony ze Sudet byly shromažďované převážně ve městě Lünen.

Zvony jsou vystaveny před kostelem, aby se s nimi mohli lidé rozloučit (rok 1942). Foto z rodinného archivu pro tento článek zapůjčil Mgr. Roman Klinger.
Archiv R. Klingera

Ač zvony zůstaly celé, po válce se do Mikulášovic již nevrátily. Na rozdíl od starší historie se mladší kapitola příběhu opírá jen o vzpomínky pamětníků a ústní svědectví. Podle nich byly mikulášovické zvony identifikovány na již zmíněném hřbitově zvonů v Hamburku. Německo je údajně Československu nabízelo, ale komunistický režim o ně údajně neprojevil zájem. Takže dnes zvony s největší pravděpodobností vyzvánějí v německých kostelích jako náhrada zvonů zrekvírovaných. Byl učiněn pokus dohledat je pomocí Glockenarchivu, uloženého dnes jako součást muzejního archivu Germanisches Nationalmuseum v Norimberku. Záznamy byly totiž vedeny s německou důkladností. Jenomže zrovna v mikulášovickém případě identifikační čísla zvonů neznáme. Takže, je-li vůbec nějaká šance se jejich dalšího osudu dopátrat, půjde o běh na dlouhou trať.

V kostele sv. Mikuláše jako památka na zvony zbyla jen jejich ocelová srdce. Jsou prvními objekty, které vás zaujmou po vstupu do věže, protože stojí hned za dveřmi.
Foto Mad

Nicméně pro vás mám i tentokrát perličku na závěr a je dokonce optimistická. Určitě jste si všimli, že v citaci oslav instalace nových zvonů roku 1921 je uvedeno, že Richard Herold vyrobil zvonů 5, přičemž na věž šly čtyři. Z těchto čtyř zůstal na místě umíráček jako jediný. Dlouhá léta se mělo za to, že nenávratně zmizel i pátý zvon, určený pro Salmov. Vyšlo najevo, že někdo před léty dvojče umíráčku ukradl z kaple a prodal do šrotu, odkud ho získal jistý soukromník. Mikulášovice nyní zvažují, že bude-li nabídnuta rozumná cena, zvon případně vykoupí zpět.


Foto Mad

Zvláštní poděkování náleží Mgr. Romanu Klingerovi, který mi poskytl historické materiály a pomohl upřesnit některé informace.

Zajímavé odkazy:
http://mikulasovice.cz/20-kostel-sv-mikulase.html?detail=6
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Mikul%C3%A1%C5%A1e_%28Mikul%C3%A1%C5%A1ovice%29
http://pamatky.bcb.cz/Zvony/Rekvizice-ceskych-zvonu-za-2-svetove-valky
https://cs.wikipedia.org/wiki/Heroldov%C3%A9

Předchozí díly Věží severu naleznete zde:

Rozhledny
Rozhledna Františka Josefa I. na vrchu Přední Žalý
Masarykova věž samostatnosti nad Hořicemi
Schlesteberg
Monumentberg
Zámecká věž v Jelení Hoře
Tanvaldský Špičák
Proseč, pátá Hemmrichova kráska
Liberecká Výšina
Kozákov
Rašovka
Rozhledna Dubecko
Kostel sv. Antonína Velikého Liberec
Kopanina
Vlčí hora u Krásné Lípy
Tanečnice
Dymník
Janov nad Hřenskem
Rozhledna Frýdlant
Studenec
Am Schweren Berg
Pivovarská věž v Jablonném v Podještědí
Na Stráži (Sloup v Čechách)
Hvozd / Hochwald Turm
Hrádek nad Varnsdorfem
Černá Studnice
Mon Plaisir
Litinová kráska nad Löbau
Tichánkova rozhledna (Tábor)
Císařský kámen
Neugersdorfský Bismarckturm
KrálovkaKrálovka - Evropský sraz veteránů Aero
Štěpánka I,  Štěpánka II
U borovice
Bramberk
Slovanka
Heřmanická Vokurka
Maják Járy Cimrmana
Jedlová
Nisanka
Rozhledna Smrk, Na Smrk od severu
Rozhledna restaurace a hotelu Petřín

Kostely
Kostel sv. Mikuláše v Mikulášovicích
Cihlový kostel na libereckém Perštýně
Kostel Nejsvětější Trojice ve Vratislavicích
Kostel sv. Antonína Paduánského v Liberci - Ruprechticích
Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Jablonci nad Nisou
Kostel sv. Vavřince Dlouhý Most
Katedrála sv. Petra v Budyšíně
Kostel sv. Vavřince v Chrastavě
Johanniskirche Žitava
Oybin v létě, Oybin v zimě

Radnice
Radnice Janov nad Nisou
Liberecká radnice - pohled turisty
Jilemnická radnice
Českolipská radnice
Jablonecká radnice
Věž chrastavské radnice
Věž staré liberecké radnice, díl první, díl II (věž Severočeského muzea)
Věž frýdlantské radnice

Věže hradní a zámecké
Rotštejn
Liebiegův zámeček v Liberci
Frýdštejn
Trosky - díl 1. (fakta), Trosky - díl 2. (pověsti)
Rakouská věž zámku Sychrova
Hrubý Rohozec
Hrubá Skála
Lemberk
Vyhlídka libereckého zámku
Grabštejn
Věž hradu a zámku Frýdlant

Vodojemy
Věž na vodu a uhlí ve Vratislavicích
Lemberk - procházka kolem vodojemu
Vodojem zámku Sychrov

Přírodní útvary
Saské Švýcarsko - Wilhelmova pevnůstka a Herkulovy sloupy
Klíč nad Novým Borem
Vyhlídky nad Libverdou
Vyhlídka Mužský
Drábské světničky
Jonsdorfská Jeptiška
Jonsdorfské skalní věže a lomy
Prachovské skály
Vyskeřská kaplička

Ostatní
Valdická brána v Jičíně
Altán v Herrnhutu
Alainův kamenný posed , Slavnost Alainovy věže
Budyšín - Reichenturm - Bohata wěža
Věž dolních kasáren v Liberci
Lidové sady Liberec
Rampouch truhláře Rezka v Zásadě
Mlýn na Lysém vrchu
Cimrmanova nejnižší rozhledna na světě
Můstek K70 v Lomnici nad Popelkou
Text Mad
tibet
21. 2. 2019 17:05 Jablonec nad Nisou po třech letech znovu vyvěsí vlajku pro Tibet. V Libereckém kraji se zatím ke kampani kromě kraje připojilo 39 měst a obcí.
jablonec
21. 2. 2019 16:05 Jablonec nad Nisou plánuje letos rekordní výdaje 1,26 miliardy Kč, příjmy budou o 270 milionů nižší. Do investic letos půjde více než 370 mil. Kč.
fotbal
21. 2. 2019 14:03 Fotbalisty Liberce posílili krátce před koncem přestupního období šestadvacetiletý brankář Milan Knobloch a o čtyři roky mladší útočník Ju Kang-hjon.
top
21. 2. 2019 11:05 TOP 09 v Libereckém kraji zvolila nové vedení. Krajským předsedou je Martin Chroust, v čele organizace vystřídal válečného veterána Františka Gábora.
reklama
Kalendář
po
út
st
čt
so
ne
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28
únor
2019
reklama
GENUS PLUS TÝDEN (www.genusplus.cz) nebo (www.tydenvlk.cz) – společný zpravodajský a publicistický server. Provozuje GENUS TV a.s., Rumunská 655/9, 460 01 Liberec, IČ: 48291927. Společnost je zapsána v OR vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, odd. B, vložka 439. Kontakt: net@genusplus.cz. U nevyžádaných příspěvků považujeme jejich zaslání za souhlas k případnému bezplatnému zveřejnění včetně dodané obrazové informace (foto, video apod.).