První ránu železnici zasadil konec 2. světové války. Ne proto, že by byla poničená válečnými operacemi, ale proto, že podniky byly rozebrány a odvezeny do SSSR. Doly zde však zůstaly, a tak železnice nakonec fungovala dál. Našla symbiózu i s klasickou železniční tratí, postavenou v souvislosti s otevřením velkodolu Mír roku 1969, ačkoliv její provoz byl radikálně omezen. Snahy o ukončení provozu nerentabilní železničky brzdily problémy v automobilové dopravě, například nedostatek benzínu. Provoz byl oficiálně ukončen roku 1978.
Zbývajících kolejí se ujali nadšenci odhodlaní obnovit provoz. To se jim povedlo, roku 1984 byly uskutečněny první jízdy v úseku Weißwasser - Mühlrose. Tato trať je dnes provozována nikoliv do Mühlrose, ale do Kromlau. Trať do Kromlau byla postavená roku 1992, kdy po sjednocení Německa obnova lesní železnice jako turistického lákadla a zdroje pracovních příležitostí dostala zelenou. Již roku 1995 byl otevřený "nový" úsek trati do Bad Muskau, demontovaný v sedmdesátých letech.
Muzeum lesní železnice (MAPA) před nádražím Weißwasser vzniklo roku 2001.
Expozice, která je zároveň fungující vozovnou, nabízí pestrou směsici exponátů, historicky cennými kousky počínaje, viz. parní lokomotivy vpravo, přes moderní repliky původního vozového parku až po moderní otevřené a uzavřené vagóny pro osobní dopravu. Lesní železnice v dobách své slávy totiž k přepravě osob nesloužila.
K vidění jsou i vyložené lahůdky jako tato ruční úzkokolejná drezína.
Živým technickým skanzenem je i centrální nádraží ve Weißwasseru. Expozice je ale poněkud přikrášlená, jak bylo řečeno, ve zdejším regionu se těžil lignit, tedy uhlí nízké kvality, a nikoliv kvalitní černé uhlí, kterým jsou ukázkově naplněné vozíky.
Zdrojem příjmů železnice jsou i nejrůznější doplňkové služby. Slavíte kulatiny, plánujete svatbu? Pronajměte si vagon nebo i celý vlak! Ovšem svatebčané pozor, německé zákony striktně trvají na určení přesného místa sňatku, takže ano si v jedoucím vlaku neřeknete.
Weißwasser, centrální nádraží úzkokolejky, je na turisty připraveno. Na turisty je připravený i web železnice, fungující v německé, anglické, české a polské verzi. Zajímají-li vás ceny a jízdní řády, doporučuji českou verzi. Historie je podrobně rozvedena jen v němčině.
Jídelní lístek čítá jen pár položek, ale nabízí kvalitní, typicky německý oběd za velmi slušnou cenu. Například tento řízek přišel na 3,6 € a limonáda (Apfelschorele 0,5 l) stála 1,5 €. Bratwurst pořídíte za 1,5 €.
Na úzkokolejce panuje čilý ruch turistický i dopravní. Provozovatelé uvádějí 40 000 cestujících za rok. Po zakoupení zpáteční jízdenky do Kromlau za 6,5 € se vydáváme na cestu nejzajímavějšími pasážemi zdejší přírody.
Atmosféru jízdy po této úzkokolejce ze stanice Weißwasser do Kromlau zachycuje naše video (nezobrazuje-li se vám přímo v reportáži, použijte link na YouTube).
Trať má velmi jednoduché schéma, přesto takovýchto vidlic obsahuje hned několik. Vlevo je odbočka směrem na Mühlrose ke hnědouhelnému dolu Nochten s největším rypadlem na světě a cílem nedaleko rozhledny Am Schweren Berg. K této rozhledně jsou konány mimořádné jízdy, vstupné na rozhlednu je v ceně.
Rovinatá krajina geoparku Muskauer Faltenbogen je ideální pro budování cyklostezek. Právě míjíme Hermannsdorfer Radweg, po kterém byste směrem jižním dojeli například k již zmíněné rozhledně Am Schweren Berg.
Cestou potkáte řadu staveb pro laika záhadného určení (že by koksovna?)...
...a krajin jako vystřižených z nějakého postapokalyptického filmu. Četná jezera a jezírka jsou zaplavené bývalé povrchové hnědouhelné doly, viz letecký snímek.
Jsme v Kromlau, kam koleje lesní železnice dorazily překvapivě až roku 1957. (Převzato z informační tabule WEM.)
Na jaře je zdejším lákadlem park rododendronů, po celý rok pak bizarní romantický most (viz. náš obrazový report).
Nejste-li fandové lokomotiv a nezajímá vás, jak se přepřahá malá mašinka, můžete čas do odjezdu využít k průzkumu toho, kam se hraběcí úzkokolejkou necháte odvézt příště. Náš tip je jasný, zámek a park v Bad Muskau (viz. reportáže ZDE a ZDE). Koleje dnes nespojují zaniklé fabriky, ale vyšperkované turistické atrakce této části Horní Lužice.
